Únor 2011

Hoax?

22. února 2011 v 20:55 Já sám jásám
Že by hoax? Poplašná zpráva? Možná přecejen maminka tím "neříkám ano" myslela opravdu, že neříká ano. Já tušila, že si tím předčasným nadšením rozbiju držku. Nic není ztraceno, jen dneska nebyla nálada propsí. Musím se držet a neceknout o psu, dokud nepřijde ta správná chvíle a pak mamku dorazím. Zatím si připravuji další úderné argumenty na cokoli ohledně psu, zjišťuji vše potřebné a snažím se nadšení držet na uzdě. (a i tak nemůžu spát a v noci se budím, tak moc jsem nadšená)
Možná je dobře, že mě máma zchladila. Nejdřív myslet, až pak slavit. Ale já tu bitvu vyhraju. Však jen uvidíte, za pár měsícu tu budou vystavené fotky mého štěňátka. Laivine se vzdávala už pekelně dlouho, je čas začít si prosazovat svou! Ovšem hlavou. :)

Bílá bílá bílá bílá, komu by se nelíbila

20. února 2011 v 23:41 Já sám jásám
Laivine má mnoho vlastností. Je to dívka chytrá, poměrně pohledná (když se na ní nekoukáme z profilu a ona se nezapomene narovnat), kreativní, náladová, často nadšená, často nemluvná, dětinská, snivá... a především, posedlá.
Není posedlá ďáblem, to ne. Je posedlá psem. Kdyby jí někdo připevnil speciální snímače na hlavu a zachytával její myšlenky, většina z toho by byla: pes pes pes pes pes pes pes pes
Laivine kvičí, když psa vidí, vrhá se na nevinná štěňata a pokouší se je umazlit k smrti, představuje si psa jak jí kluše po boku, čte si o nich, a čte si o nich, a vyhledává informace a přemýšlí, jak to zaonačit, aby ho mohla mít.

Možná si pamatujete na článek, který jsem tu měla asi před rokem a půl. Bylo to oznámení, že budeme mít psa. Respektive máma bude mít psa. Pravdou je, že jsme ho měli týden, než mamka zjistila, že na výchovu štěněte nemá. Já zjistila, že na to mám, ale co dělat, když je to maminčin pes a já chodím do školy. Pejsek putoval zpět k chovatelce a já se během víkendu stačila dostatečně vyplakat, abych pak ve škole fungovala.

Možná proto jsem myslela, že mít teď psa je prostě... nemyslitelné. Máma přece psa nechce.

OMYL! Máma psa chce, jen se o něj nechce starat. A voalá, povolení dostat k osmnáctinám psa je téměř na světě. (větu: "Neříkám ano, popřemýšlím o tom, a ty si to taky pořádně promysli.") beru jako souhlas. A bude jen můj! Och Ach Ich!

Možná vás, mí drazí imaginární čtenáři, zajímá, co že si to Laivine za psa vybrala.
Nápovědou budiž vám to, že je to velké, bíle, hodně chlupaté, hodně nadýchané a hooodně chytré.