Probuďte mne...

10. ledna 2011 v 0:01 |  Já sám jásám
Jsem smutná. Jsem smutná, a nevím proč. Cítím, jakoby mi něco chybělo. Nevím, jestli je to zdraví, nadšení, láska, vášeň… ale něco mi chybí určitě. Chtěla bych to najít, ale nevím jak a tak radši nic nedělám a utápím se v nenaplnitelných snech. A když některý z nich je vyplnitelný, tak ne hned. A když ano, maminka to nedovolí. Cožpak si nemůžu udělat radost? Cožpak to, že bych vypadala jako blázen, zabývala se nedůležitými věcmi nebo měla na krku o jednoho chlupáčka navíc je takový problém?

Potřebuji změnu jako sůl. Musím jít na dialýzu, vyměnit si krev, vlasy, obličej, šaty, vyměnit si myšlenky a činy. A taky potřebuji odvahu, abych to opravdu udělala. Mám mnoho, jen ne odvahu a odhodlání. Zasekla jsem se v nicnedělání a snění a nechce se mi ven, ačkoli si nepřeju nic víc, než se dostat ven. Kéž by se našel někdo, kdo by vykřesal první jiskru. Pak bych přiložila a možná bych rozhořela oheň.
Nový oheň mého života. Už 17 let se můj život nikam neposunul. Chodím do školy, sedím doma, občas jdu někam a dělám nějaký koníček, ve kterém nijak nevynikám. Kolem sebe mám pořád stejný lidi, stejné přátele. Musím najít sílu to změnit.

Začnu změnou účesu a oblékáním. Musím se vykašlat na počasí a na názory ostatních. Nechci džíny a tričko, ne. Moje srdce patří dlouhým sukním, tak proč se jim vyhýbám?

Poezie. Poezie mě provokuje. Často jí nerozumím, i když po tom toužím. Ale občas se objeví záblesk porozumění a já najednou vím, cítím a čtu. Jenomže většinou přes kamarádky rameno. Jak moc bych chtěla jít do parku s potkanem na rameni, sednout si do zelené trávy, nohy schovat pod dlouhou sukni a číst básně. Ach, kéž by brzy přišlo jaro, a probudilo mne tak, jako budí přírodu. Budu čekat a třeba rozkvetu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Seemka Seemka | 19. ledna 2011 v 18:33 | Reagovat

haha. Tak s tou prázdnotou jsme na tom úplně stejně. Nevím jak ty, ale já jsem téměř přesvědčená, že za to může absence spřízněné duše v podobě přibližně stoosmdesáticentimetrový (i kdy pro tebe  klidně i vyšší) testosteronový bomby.

2 laivine laivine | 20. ledna 2011 v 21:53 | Reagovat

Jé, ahoj Simíku! :) Strašně dlouho jsem si nenapsaly. Máš ještě nějaký blog, kde bych mohla reagovat, nebo už jsi z toho vyrostla?
Jinak máš asi pravdu, taky to tak občas cítím. Někdy mi přijde na mysl myšlenka, že jsem až takový smolař, že budu sama až do dospělosti a přijdu o to v 30 a tak. :D Hrabe mi. A vysvoboditel stále nepřichází. :(

3 Seemka Seemka | 9. dubna 2011 v 12:47 | Reagovat

Sáfriš, odpovídám pozdě, komentovala jsem ti novější články a tenhle už jsem nějak přehlídla.
Z blogu jsem vyrostla, dá se říct. I když nedávno jsem zase napsala na rozinku. Hloupej článek. Nečíst. Poslední dobou ale spíš mluvím než píšu. A napíšu ti email. Asi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama