Září 2010

Potkal potkan potkana, pod kamenem, pod kamenem

12. září 2010 v 16:04 Já sám jásám
Dámy a kmáni, pohleďte. Nový článek. Vlastně ho píšu jen proto, že jsem se dneska natolik nudila, až jsem nahlédla na můj blog a objevila jsem nový komentář. 2 nové komentáře od slečny Louis. (čáááu :D)

Velice mne to překvapilo a jelikož Louis žádala o nový článek a mě jí bylo líto, tak jsem se rozhodla, že nový článek stvořím.

V mém obyčejném životě plných obyčejných maličkostí se vyskytly dvě neobyčejné Maličkosti. Mají dlouhý ocas, roztomilý čumáček a úžasnou schopnost střílet bobky desítky centimetrů daleko na zem. Jejich charakteristický pach zachvátil můj pokoj a jejich charakteristicky hlasité zvuky naplnily noční ticho. Ostré zoubky už ochutnaly jak mé tílko, tak moji krev a určitě hoří nedočkavostí, až okusí nějaký ten nepostradatelný kabel. Ano, dámy a kmáni, Laivine zaprodala duši ďáblu a pořídila si potkany.

A vůbec toho nelituje. :) V minulém článku se jí stýskalo po přírodě a smradu, má ho mít. :)
Ale řeknu vám, je úžasné, když se vrátíte ze školy a ty dvě mrchy přiletí ke dvířkům klece a žadoní o pomazlení. Je skvělé, že když se vydají na průzkumy po pokoji a něčeho se leknou, hned se běží ke mě schovat. Je rozkošné, když si po vyčerpávajícím lítání na sedačce ustelou v mém výstřihu a spokojeně usnou. Vím, že tohle rozhodně za ten bordel stojí. :)

Takže vám slavnostně představuji Platinovou Helenku
hdhhs

a Hnědo-bíle strakatou Nirvánku. 
ssssssss



Jinak, začala škola a já se snažím pořádně se zapojit do kolektivu. Do té hlavní a nejhlavnější party, abych byla někdo, s kým by se mělo počítat. Zatím se mi to celkem daří, tak mi držte palce, ať se daří dál. Nechci už být nějaká Laivine co se baví s tou... jak že se to jmenuje? Ale chci být Ta Laivine, se kterou jsme byli v pátek venku a byla to děsná prdel. Tak.

A už jezdím na koni, zdárně cválám po jízdárně a zatím nezdárně skáču přes malinké překážky. Bolí mne z toho celé tělo a radost mám velikou.