Srpen 2009

Očekávaný přírustek do rodiny

21. srpna 2009 v 0:31 Já sám jásám
Budeme mít pejska, budeme mít pejska...

Konečně po deseti (či více) letech snažení a přemlouvání a psaní dopisů Ježíškovi typu - "Byla jsem hodná, dostala jedničky, chci pejska, prosííím," jsem dosáhla... prakticky ničeho, protože pořídit si psa navrhla máma. Bude to její pes, ne můj, což mi nevadí, jelikož pes je hrozná zodpovědnost. Teď, když už mi není deset, si to plně uvědomuji. Vypůjčila jsem si v knihovně 9 knih o chovu a výchově psa (víc jich neměli) a začala studovat. Následně jsem si uvědomila, co všechno se u nás musí změnit. Netuším, kam schováme všudypřítomné kabely, které štěně může rozkousat. Jedovaté rostliny se budou muset přestěhovat, zřejmě hodně daleko. Možná nám zničí některý nábytek, a pokud budou zasaženy tátovy milované kožené sedačky... radši nedomýšlet.

Jenomže ono se musí domyslet všechno! Jak ho budeme vozit v autě, kde bude mít pelíšek, kam dáme misku s vodou, kdo s ním bude chodit ráno ven...

Stejně se toho mrněte nemůžu dočkat! Bude to malé Maďarské vižlátko. (takové oranžové ušaté stvořeníčko)

Jinak, kromě plánování jen sedím a nudím se a netrpělive očekávám začátek školy. Už se nemůžu dočkat, až budu moct usednout do lavice. Prázdniny jsou moc dlouhé, jeden měsíc by bohatě stačil. Ten druhý by se mohl rozprostříd do školního roku. Dva měsíce bez kamarádů, některých učitelů a ústavu vůbec je k nevydržení. Už jenom to, že musím brzy stávat, za to stojí. Vstávání ve dvanáct a usínání ve tři mě pomalu ale jistě ničí.