Prosinec 2008

Tiše, ať Ježíška nevylekáme...

24. prosince 2008 v 17:00 Já sám jásám
Sedím v pokoji a čekám...
Bože, už jenom pár hodin!
Maminka už dole aranžuje stůl a dodělává kapříka...
Stromeček je ozdobený a čeká, až pod ním budou dárečky...
Šíleně mi kručí v břiše a žádné zlaté prase stejně nevidím...
A asi se těch Vánoc nedočkám. :) Mám pocit, jako bych zase byla malá. Už aby zazvonil zvoneček a přišel ježíšek!

Tak vám všem přeju veselé vánoce a bohatého Ježíška. Sice si to asi nepřečtete, nejpravděpodobněji sedíte a těšíte se stejně jako já (teda doufám).

Pá pá. :)

Ruka má

23. prosince 2008 v 18:39

Jsem si trochu hrála.
Ale není to úplně marný, ne? Btw, ta ruka je moje. :) Moc se mi nepovedla ta barva, vypadá to, jako kdybych měla žloutenku.


Vánoce, kampak jste zmizely?

19. prosince 2008 v 0:55 Já sám jásám
Fajn.

V naší rodině se asi ty vánoce zruší, nebo co.

Začne to adventem. První neděli usednu ke stolu. Hmm, co je mi divné? Ha, není tu adventní věnec. Místo toho se uprostřed skví jakýsi svícen, který je sice obdařen čtyřmi svíčkami, ale tím jeho podobnost s věncem končí. Když se zeptám, kam se věnec ztratil, odpoví mi matinka, že myslela, že tohle bude stačit.

Myslím, že jsem jí dostatečně hystericky dala najevo, že nebude. Hned další den byl tam, zapálen a vesele prozrazoval, že do vánoc zbývá zapálit ještě další tři svíčky.

Za nějakou dobu poté mi maminka chtěla něco sdělit. Říkala, že už jsme velcí a jestli je teda nutné pořizovat velký stromeček. Že by přece stačil nějaký malý v květináči.

Po dalším mém, o něco méně hysterickém vysvětlování, že určitě stačit nebude, teď stojí na zahradě opřený velký, až do stropu sahající smrk.

Oh, to ale není vše, dámy a kmáni. Dneska jsem měla rozhovor týkající se vánoc, kdy jsem si stěžovala na bratra, který se rok co rok vrhne na dárky, bleskurychle je rozdá, rozbalí a uteče. Já z toho pak nic nemám a mrzí mě, že jsou vánoce hned pryč a že si je vůbec spolu neužijem. Navrhla jsem, jestli bych ho tenhle rok nemohla třeba svázat. A maminka řekla, že si nemám dělat iluze, že stejně jsme velcí a moc dárků nedostaneme. Já chci samý drahý, takže není divu, že jich bude hodně málo, bratr pro změnu nechce nic a s tatínkem se dohodli, že si nic dávat nebudou, protože si stejně líp vyberou něco sami.

Mamka mi následně sdělila, že si sama dá k vánocům vylejzrovat jizvičky po beďarech, co má na obličeji.

Pochopila jsem to tak, že já dostanu asi jeden dárek, bratr a táta nedostane nic a mamka půjde na plastiku.

Fajn, vánoce jdou do kelu. Štve mě to. Já vím, nejde přece o dárky. Jde o to, že budeme spolu.
Proč si nedokážu představit naší rodinu, jak sedíme pod stromečkem, objímáme se a zpíváme koledy? Proč mi má rodina připadá tak... studená? Všechny je bezbezně miluju, stále i v mém věku se chodím mazlit s mamkou, bratr se chodí mazlit se mnou a i s tatínkem se sem tam obejmu, ale na Vánoce jakoby všechno vyprchalo. Je jen shon, trápení s dárky a stesk po tom kouzlu, které se ztratilo, protože jsme vyrostli.
Proč jim nedochází, že se neztratilo? Možná že nepoběžíme v barevných bačkůrkách nadšeně k plyšákům, nebudeme šišlavým hláskem zpívat Ježíšku panáčku a nebudeme s bráškou tancovat u Tři oříšky pro Popelku. Ale to neznamená, že vánoce končí, že začínají postrádat smysl.

Já vím, jsem naivka, co trpí na atmosféru.
Doufám, že mě letošní vánoce nezklamou tak, jako letošní, podle mého názoru katastrofální, narozeniny. :(

Hmm, asi si mám na co stěžovat, co? Mám být ráda za to, co mám. Vždyť jsou přece VÁNOCE! :/


Mějte se rádi, ať jste černí, bílí, rudí, nebo žlutí. :) War is over.

Robots In Disguise - Turn It Up

12. prosince 2008 v 15:58 Hudba
Možná to není rock, punk, punk-rock ani metal, ale mě se to líbí.
Mám z téhle písničky husí kůži a hrozně mě baví.

Hle, Noel. Teda, já ho neznám, ale Nejma (tu zase neznáte vy) má stejné kalhoty. (Ten vykuk na začátku, co dělá první cha cha)


Perte se a žerte se

10. prosince 2008 v 20:35 Já sám jásám
Nemohla jsem odolat a musela jsem se podívat na Stvoření světa, už jsem to šíleně dlouho neviděla. Jenom ta kazeta ve mě vyvolala takové nostalgické vzpomínky...
Kazety jsou už dneska retro. Zvlášť tahle, stará, zašlá, zaprášená... ale jakž takž funkční a to je hlavní. Chvilku jsem se rozplývala nad kazetou, pak jsem jí vložila do retro videa, několik minut se vztekala nad tím, že to nefunguje a pak si sedla a koukala.

Jako mála jsem si to vůbec neuvědomovala, ale ta pohádka je tak strašně komunistická! Uh, proč jsem se na ní dívala? Proč jsem si kazila iluze? Byla to moje oblíbená pohádka. Teď, jakožto vyspělý a skoro dospělý jedinec mi došlo, jak neuvěřitelně komunistický to je.
Ne. Je to pořád hezké. Akorát mě vždycky tak nějak vytrhne, když zaslechnu nějakou okatě budovatelskou hlášku.
Celé je to budovatelské.

:(

Ale Milujte se a množte se mě zachránilo.

Kam ten kámen dám,
kam kam kam kam kam?

Ten meloun jsem měřil hodinu.
Je pro vícečlenou rodinu.

Do břicha...nu, pro vás vlevo
zašil ďábel slepé střevo.

Milujte se a množte se,
svět je tu jenom chvilku.
Milujte se a množte se,
učte se násobilku!

Werich je úžasnej.
Některé ty verše taky.
Vlastně ve Werichově podání všechny. Snad i ty komunistický.

PS: Ruším rubriky, jsou na nic. 2 mi stačí.

Buenos días, amigos

9. prosince 2008 v 20:00 Já sám jásám
Víte, ono se děje plno věcí. Člověk si pak může vybrat, o kterých napíše na blog.
Problém ovšem nastává, když se rozhodne napsat článek člověk jako já, a to ten, který si vybrat neumí.

Budu teda psát to, co mi na mysl přijde. Proto omluvte podivný slovosled a podivná slova, moje psaná čeština bývá ráda podivná.

Včera jsem přišla do školy, zasedla do lavice, otevřela sešit chemie a omdlela.
Nevím, zda li to zapříčinila ta chemie, ale na vině bude spíš můj ne-tlak. Rozhodně jsem se ale stala středem pozornosti. Ne, že bych nebyla ráda středem pozornosti. Sice jím nebývám, ale když už jsem, nevadí mi to. Ovšem kvůli tomuhle...

Resp, neomdlela jsem hned. Nejdřív jsem seděla a pokoušela se rozumět výkladu, zatímco jsem se ujišťovala, že v patnácti přece nemůžu mít infarkt. Píchalo mě u srdce, pod žebry a celý hrudník jakoby byl zavalen nějakým skaliskem. Třásly se mi údy a dělalo mdlo. Tak jsem z posledních sil zvedla ruku a zahuhlala: Je mi blbě, můžu na záchod?

Podle posledních informací jsem vypadala, jako bych měla přinejmenším porodit. Učitelka vypadala opravdu vyděšeně. Zvláštní, obvykle děsí ona mě. Tak přestala ve výkladu (ani ovace jsem za to nesklidila) a sledovala, jak se potácím do jejího kabinetu a několikrát u toho málem padám k zemi. Po několika minutách přidržování se čehokoliv a složitého držení balancu na nohách jsem dopadla do křesla, již zmíněné nohy dala nahoru a byla vybavena minerálkou, čajem, bonbónem a někalika dalšími vyděšenými pohledy. Zatímco jsem si tak omdlévala na židli, učitelka se vrátila dokončit výklad.

Pak jsem byla dovlečena na hodinu španělštiny, kterou jsem úspěšně protrpěla. Ovšem na hodině matematiky se mi znova udělalo nevalně. Za dalších vyděšených pohledů nyní již jiné učitelky jsem si dala nohy nahoru. Bohužel to nepomohlo, a tak jsem se sesula do kabinetu a tam jsem se klepala a pokoušela se neumřít.

Povedlo se. Neumřela jsem, přijela maminka, odvezla mne k lékaři, ten se zděsil nad mým ne-tlakem a pak jsem si doma lehla a spala.

Dnešek byl o něco méně zajímavý.
Oh, snad jen, byla jsem nakupovat. Mé bystré zraky spatřily krásnou, černou, koženou, rockerskou, zadek vám nakopající bundičku. Vrhla jsem se na ní a přítomná babička a maminka byly mnou strženy též tím směrem.
Já: "Jé!"
Máma: "Mě se teda nelíbí." (obličej říkající - a teď ještě začne fetovat a sexovat s každým na potkání)
Babička: "Vždyť je moc hezká."
He?
Ha!

Už je babičkou zakoupena a vesele si čeká, až mi jí Ježuch snese pod strom.
Já se na ní těším!

Misfits - Scream

6. prosince 2008 v 19:38 Hudba
Prej horror punk.

Vážně nevím, co je na tom strašidelného.

Pusťte si Rihhanu, to je skutečný horror. :)


Do you scream, do you scream... já se toho už nezbavím.

Stejně to nikoho nezajímá

6. prosince 2008 v 13:22 Já sám jásám
Vypadá to, že na vás seru?
Opravdu vám to tak přijde?
No, možná máte pravdu.

Zrovna předevčírem jsem sem chtěla něco napsat. Otevřela jsem blog a říkám si - koho to zajímá? Koho zajímá, že jsem experimentovala s oblečením a šla do toho mrazu jen v kraťasech, koho zajímá, že jsem byla u stomatologa a ten mi řekl, že mi polovinu zubů vyškubou, tu zbylou mi někam přesunou a pak mi tam ty chybějící implantujou, koho zajímá, že jsem v centru ztratila kabelku a (stále ještě v těch kraťasech) ji hledala všude možně.

Usoudila jsem, že to opravdu moc lidí zajímat nebude, takže jsem to nenapsala.

:P

PS: Zkuste si někdy, když jsou 2 stupně, jít do centra v kraťasech. (ještě jsem měla silonky, ale to stejně moc nepomůže) Nejen, že umrznete, ale ještě na vás všichni blbě čumí. A obdivují vaše nohy, pokud jsou obdivu hodné. ;)