Srpen 2008

House & Wilson >:)

31. srpna 2008 v 11:47 Videjka
Nějak se mi to začíná líbit.
Ne, v posteli si je pořád nedokážu představit, ale je to vtipný.
A konec konců i dost dobře možný. Ano, stále jsem zastáncem Cuddy, ale proč by nemohl mít House taky jednou nějakou bokovku...
Háháhá!
Máš li znova hlavu v trapu, čum, kam House zas strká tlapu.
Jsi li trochu přetažen, čum, House chodí obnažen.
Dobře, už s tím přestanu.
Ne, kecám. Ještě tady něco máte:
If you were gay
Gay boyfriend
Guy Love
"Tak budeš trpět!"
Dochází vám, že zítra je nový díl? Že zítra večer si sednu k telce a konečně uvídím nový díl?
A může být něco dokonalejšího než House hrající na elektrickou kytaru?

I feel pretty...

31. srpna 2008 v 11:22 moje žblepty
Dneska jsem se probudila a měla dobrou náladu. Ležela jsem, koukala do stropu a zpívala si Bum, tarára tydlidum z Medvidka Půa. Přemýšlím o tom, jestli se mi něco zdálo a najednou "Krystýno, vstávej, jde se uklízet!"
Tady fakt někdo umí tu dobrou náladu ukončit. Už aby byla škola, to vůbec nemám čas smutnit a následně oplakávat zmizelé stavy dobré nálady. Občas závidím lidem, co žijí vy bytě. Uklidit si jen těch pár metrů čtverečních...
No, ale to je jedno, já to přežiju. Jako každý týden. Dneska jdeme na Vall-e do kina. S bráškou. Táhnu ho tam, abych měla alibi. Přece nebude 15ti letá koza chodit na animák, že. Přitom pohádky jsou nejlepší. :)
Nic z toho vás asi nezajímá, a mě je tu u sedinky. Pokud nebude ten animák zajímavej, tak tam usnu, včera jsem šla spát asi ve 4. Nejdřív jsem smutnila, jaká jsem chudinka nemilovaná, pak jsem si z Hafky udělala psychologa a pořádně jsem si mu postěžovala, pak jsem si stoupla před zrcadlo a říkala jsem si, jak jsem krásná a skvělá a pak jsem s rádostým popěvkem "I feel prrretty." a s pokusem o španělský přízvuk odhopskala do koupelny. :)
- Kuk. Naprosto super. U toho se prostě musím smát. :D

hmm...láska

31. srpna 2008 v 1:26 moje žblepty
Bože lidi... Já jsem se definitivně zbláznila. Cítím se hrozně... prázdná? Osamocená? Ani jedno z toho není pravda. Každý den se nějak bavím, mám kamarádku, kterou bych za nic na světě nevyměnila, mám všechno. Vlastně ne uplně všechno. A já bych to hrozně chtěla poznat. Už to není jenom zvědavost, jak předtím. Mě to vysloveně chybí. Poslední dobou si skoro každý večer lehnu, vezmu si věrného přítele Hafíka a přemýšlím. Představuju si, jaké je to, milovat. A být milován. Čtu zamilovaný povídky a téměř pořád si hraju s rty, dneska jsem se přistihla, jak jsem si u jedné úchylnější olizovala kalhoty. Jsem úchyl. Jem kretén. A navíc ty kalhoty byli čerstvě vypraný. Nebo víte co dělám? Stoupnu si před zrcadlo a představuju si, že tam nestojím sama. Že mě zezadu objímá někdo jiný. Chovám se jako debilní puberťák. Jenže já jsem puberťák, a bohužel i dost debilní. Bože, jak mě to sere. Jsem jak nějakej posranej emař. A víte, co je na tom snad ještě horší? Že to píšu sem. Že tyhle moje citový výlevy zveřejňuji na internetu, může si je přečíst každý. Nemám deníček. Proč taky? Možná se člověku uleví, když to někam napíše. Mě se trochu ulevilo. Ale pravý důvod toho, že to zveřejňuji asi je ten, že chci vědět, že jste na tom třeba podobně. Já vím Jani, že ty jsi, a zatím jsi i vždycky byla sama. Jenomže mě se zdá, že tobě to nevadí. I když co já vím? Svěřujeme si každou pitomost, ale tohle jsem ti neřekla. Nebo řekla? Spíš jsem měla pocit, že to říkat nemám. Že nemusím. Nebo jsem prostě nechtěla. Vlastně to nikomu nechci říkat. Je mnohem lepší to napsat, než to vyslovit. Takže píšu: Jsem naprostý zoufalec. Je mi 15, nikoho jsem nikdy neměla, nikdy mi to moc nevadilo a nikdy jsem to moc neřešila. A teď si začínám slintat na kalhoty jako dement. Budu s tím muset něco udělat. Musím s tím něco udělat. Ale co? Jak se mám seznámit s někým, kdo za to stojí? Nejde to. Já bych byla schopna navázat kontakt, kdyby se někdo takový naskytl.
Nejsem emo. Nejsem emo. Dneska jsem na sobě měla růžový tílko, stačí? Jen jsem citlivka. A nečtěte to. Nebo jo. Jen někteří. Nedávno jsem zjistila, že mi sem občas zavítá můj bráška. Můj bráška... Pořád ho od sebe odháním. Každej den za mnou chodí, vleze mi do pokoje a chce si třeba povídat. A já na něj: "Honzíku, vypadni. A zavři za sebou." Mě to prostě nebaví si s nim povídat. Ale je mi to líto. Je mi líto, že si s ním nemůžu povídat jako dřív. Jsme někde jinde. Vyrostla jsem, zatímco on to ještě nestihl. No nic. Jdu si dát nutelu. Bohužel mám pocit, že nutela mě pro dnešek neuspokojí. :(

Chorvatsko

30. srpna 2008 v 1:17 Moje fotografie
No, ten, kdo to tu navštěvuje častěji ví, že jsem byla v Chorvatsku. Ani tentokrát jsem si nemohla nechat svůj malý, digitální, amatérský foťáček s pouhými 3.2 megapixly doma. A protože se náš apartmán nacházel blízko městečka Puly, chodili jsme tam večer "bavit se". (což znamená civět na pouliční umělce, lízat jednu zmrzlinu a druhou a chodit po prťavém centru sem a tam)
Než se setmělo, stačila jsem něco málo vyfotit.
Ne, není to koloseum. Je to jen o hodně menší aréna.
(Klik na celý článek)

Cuky

29. srpna 2008 v 17:29 moje žblepty
Lidi, taky míváte takový... zácuky? Poslední dobou se to děje častějc... trochu mě to děsí... Prostě se mi stává, že mi bez důvodů cuká ve svalu. Co jen cuká... Jela jsem jednou autobusem, a najednou mám dívnej pocit. Prostě mi cuká v obličeji. Jedna půlka mé tváře se cukala. Nějak jsem si ten oblíčej zakryla a počkala, až to přejde...
Potom v Africe jsme šli do muzea a mě se cukala noha. Hrozně špatně se s tím chodilo. Vlastně to moc nešlo, když jste na tu nohu stoupli a ona vám začala cukat v koleni...
A asi před minutou čtu na internetu povídku a začne se mi cukat palec. Úplně celej. Nic nedělám, jenom si čtu a najednou koukám na svůj palec, jak... cuká. Já s ním nechtěla hejbat...
A přitom já tak rychlej a trhanej pohyb vědomě udělat neumím.
A vždycky je to dost nepříjemný. Já se docela bojím. Je to normální?
Pardon, že se tenhle článek nedá číst. Většinou se nějak snažím, aby to bylo čtivě, aby se tam neopakovala slova atd... Ale teď momentálně mě brní v palci a můj mozek začíná přemýšlet nad tím, jestli to není rozjezd nějaké chronické nemoci... brrr...

To nejde! To prostě nejde! Vždyť nosy jsou jednoduchý, většinou je mám hned na poprvý dobrý! Ale ne, tady Gerard má nenakreslitelný nos. Celej je nenakreslitelnej. >:(

28. srpna 2008 v 21:00 moje žblepty
Nééé! Nééé! Co jsem to udělala? Ne a ne a ne a ne! Jsem blbá kráva! Já jsem takovej debil! Proč jsem to předělávála?! Patlám se bůhví kolik hodin s obrázkem, ale najednou se mi nějak nezdá! Tak mu prostě umažeme nos a nakreslíme ho vejš! Ale ha, když je vejš nos, musíme posunout bradu! A jejda, bradu jsme posunuli moc! Teď to vypadá jako zrůda! Proč jsi to zkonila?! Už jsi to měla dokreslené, chtěla sis to vlepit do sešitu a najednou zatmění mozku a bum - je to v prdeli! Celej obrázek! Nasrala jsem se!
Pardon, potřebovala jsem se vypsat. Sere mě, že Gerard teď vypadá jako Michael Jackson. >:(
Ať jde do prdele s tím nosem! Kdo se mu s ním má kreslit? Nemůžu za to, že ten Gerard má takovej připitomělej nos.
Pokusím se to ještě (asi po 10000té) opravit. Určitě to zase zmrvím. Nebo tou gumou tam prošoupu díru. Sere mě to!

Frankie akrobat

28. srpna 2008 v 0:25 Moje obrázky
Lidi, já asi fakt umím kreslit... Tohle jsem vždycky chtěla nakreslit. Je to moje oblíbená fotka. Prostě jsem si řekla - jednou to nakreslím. Dneska jsem si sedla s blokem k Lolkovi, projela jsem fotky a našla jednu moc pěknou. Jenomže mi vůbec nešla. Naprostá katastrofa. A já? Já místo toho, abych si řekla, že prostě dneska to nepůjde, tak jsem si vybrala ještě těžší fotku, navíc tuhle "předvolenou". A sim sala bim... ono to jde! A moc se mi to líbí! Jééé!
Je to Frankie z MCR. A nelekejte se té jeho ruky. Jsou to tetování, kdyby to nebylo poznat. Ona ve skutečnosti jsou barevná, ale když je to tužkou, tak to vypadá dost divně.
Dělala jsem to asi 3 hodiny, možná to bylo víc, možná míň, nevím. :)

Japan loveliness

26. srpna 2008 v 0:49 Moje obrázky
Tak jsem zase jednou něco načmárala. Tentokrát je to Japonka. Doufám, že nějak pochopíte ten "oděv".

Já a Gerard

24. srpna 2008 v 22:06 Moje fotografie
Tady si někdo hrál... :D há há!

Sne, duši has

24. srpna 2008 v 0:48 moje žblepty
Ahoj lidi...
Přepadla mě hrozná nálada na články. Mám spousty nápadů, spousty fotek, dokonce ještě nějaký obrázek a pak takovou patlaninu, která se mi líbí... Chtěla bych toho tolik napsat, tolik přidat, zasypat vás těmi zbytečnostmi, kterými se zaobývám...
Jenomže jsem nespala už víc jak 24 hodin. Naposledy jsem spala předevčírem, protože včera v noci jsme se vraceli do mé milované země České. A celý den jsem byla na telefonu s mou ještě milovanější kamarádkou Janou. Takže - psát či nepsát - toť otázka. Já ovšem znám odpověď. A ta zní - zítra je taky den. Jen vám dávám najevo, že jsem zpět. A taky vám chci říct, pokud patříte mezi návštěvníky mého blogu se zrakovým postižením, že mám nový design. Tenhle se mi líbí. Hodně se mí líbí. Snad tu zůstane déle než den. Jdu hajat, mějte se, a připravte se na smršť. Pokud budu mít tuhle náladu ještě zítra.
Pohled mi padl na postel mou
ta zela prázdnotou.
Matně se probíjela tmou
bílým polšářem a přikrývkou.
.
"Ulehni na mě klidně zas"
Tlumený zaslechla jsem hlas
setřásla prach jsem ze svých řas
zavřela oči... sne, duši has

Chorvatsko, země lásky (pevně doufám)

15. srpna 2008 v 0:18 moje žblepty
Milí lidé, oznamuji vám, že zítra (vlastně už dneska) ráno odjíždím do vzdáleného Chorvatska. Přemluvila jsem mámu, abychom tam narychlo jeli. Ona teda chtěla letět do nějaké "zajímavější" země, ale já ne. V Chorvatsku je totiž plno čechů. A já se tam budu seznamovat. ;) Nehodlám se na pláži poflakovat sama, nebo ještě hůř s bratříčkem. Nedávno jsem totiž četla na nějakém blogu vyprávění, jak autorka prožila svůj první polibek a první lásku právě v Chorvatsku. (schodou okolností měla podobnou zkušenost s mužským pohlavím jako já (takže žádnou) a taky byla podobně stará) Tak to chci taky zkusit. :D Třeba se na mě usměje štěstí. :)
Tak ahoj a mějte se famfárově!

Bratr čtoucí

15. srpna 2008 v 0:15 Moje obrázky
Sklopte své zraky na moje dílo - Tu bratr můj čtoucí nějakou knihu podivného obsahu, dřepíc otráven na letišti, kde malovala jsem ho s krkem bolavým a hřbetem nahrbeným. I nenechte se zmásti kvalitou obrazu, která je pramalá. Však originál je vyveden lépe. Nechť vaše kritika jest objektivní. S pánem bohem.

Potřebuju vymyslet nějaký pořádný název pro článek. Znám jeden blog, kde autorka píše hrozně vtipné titulky článků. Vůbec nesouvisí s článkem, ale pobaví mě. Jenomže se nechci opičit...

13. srpna 2008 v 0:55 moje žblepty
Ahojte lidi. Je mi zima. Zase jsem si totiž zapla moji idiotskou klimatizaci, která to schladí moc. Mám 25 stupňů, a mrznu. Jdu jí vypnout.
Už je vypnutá. Za chvilku mi začne být horko. No nic.
Naučila jsem je zahrát na kytaru I don't love you od mcr. Akordy. Teď se ještě učím text. Hůůůů. A super je, že když zpívám s tou kytarou, není to zas až tak marný. Nahrála jsem si to, abych se slyšela. No, není to pořád nic moc, ale ujde to. Hůůů. Mám z toho hroznou radost. Sice mě z těch kovovejch strun na mé připrclé rozbité španělce šíleně bolej bříška prstů, ale všechno si žádá nějaké objeti. Aspoň už mám vymyšlený dárek k vánocům. Pořádnou kytaru, ne tuhle napodobenínu hudebního nástroje. au. Já jdu hrát. Budu asi hrát, dokavaď si ty prsty nerozřežu. Nebo dokavaď mě nějak neumlčí mamka. Ono hrát v jednu v noci má svá rizika. Jako kytaru letící z okna.
Jinak, na něco jsem si vzpoměla. Na táboře jsme jednou přetáhly na jízdárně, takže na mě k obědu zbyly jen knedlíky pochybné konzistence. Po cestě do jídelny se mě ptala trenérka: Kolik si jich dáš?
A já odpověděla: Nejdřív zhodnotím jejich stav a pak určím počet.
To je hrozně divná věta. Odpověděli byste takhle? Že je to divný? :/

Nickelback - Rockstar

11. srpna 2008 v 20:51 Music
Hoj. Jsem zpět. nevím, jestli na dlouho....
Ani nevím, co psát. Snad jen, že jsem dneska objevila další duper písničku...
Cause we all just wanna be big rockstars... hůůů... musím se to naučit naspaměť... Což bude makačka. Já vám jí sem dám. Dámi a kmáni - Nickelback - Rockstar
Tak tady je text. A překlad. :




Zlobiví babůni

5. srpna 2008 v 14:27 Moje fotografie
Pozor na ně, jsou to pěkný svině. Chvíli po tom, co jsem je takhle vyfotila ukradly někomu tašku s citróny a nějakou majonézou. Ale jsou chytrý. Ta dospělá tu majonéru otevřela a začala to chlastat. :D Máte dole zdokumentováno.
Tak tady je máme, zloděje.

Velryba

4. srpna 2008 v 14:20 Moje fotografie
Tak toto je ocasní ploutev velryby jižní. Bylo to docela těžký zachytit, ta velryba tím pořád plácala a uplavávala... Ale nakonec se jedna fotka celkem povedla. :)

Odjíždím

3. srpna 2008 v 15:26
Pápá, odjíždím na tábor. Ale jen na týden. Budou se vám tu postupně zveřejňovat nějaké fotky, abyste se moc nenudily. Tak já mizim, už musím. čau.