Červen 2008

Něco o MCR z mého pohledu

28. června 2008 v 10:00 Band
Tak fajn. Protože někteří lidé, kteří sledují můj mcr záchvat nevědí, kdo jsou, přichází osvětlení.
Je to skupina neznámého žánru. Plno lidí tvrdí, že jsou emo, ale oni říkají, že nejsou a že emaři jsou sráči. Pochybuji, že by se někdo tak egoistickej jako Gerard označil za sráče, takže mi nezbývá nic jiného, než jim věřit. Takže by to mohl být rock, nebo spíš punk-rock. Nevím, a je mi to u sedinky.
Hlavní představitel je zpěvák Gerard Way. Jak bych ho charakterizovala? Tak zaprvé, je to šílenej pohybovej antitalent. Když se Gerard na pódiu pokouší o něco jako taneční kreace, většinou to vypadá jako epileptický záchvat smíšený s nutnou potřebou odskočit si na záchod. To celé prokládá duchaplnými xichty. Jinak, když se zrovna nexichtí, je to pako. To stoprocentně. A hulí. Ale jinak jeho povahu neznám, protože jsem ho nikdy neviděla, ani na živo neslyšela, natož abych měla tu čest poznat ho nějak jinak. Takže jsem si vytvořila vlastní představu o tom, kdo to je. Je to egoistický amík, který má mindráky z toho, že na něm teď tolik lidí závisí a zároveň se mu to líbí.
Můj neoblíbenější člen skupiny je Frank Iero. Je to druhý kytarista a je to zakrslík. Našla jsem, že měří cca 160 cm, ale nevím, jak je to důvěryhodný zdroj. Pokud je vážně až tak pidiaturní, tak jsem o 15 cm větší. hehe. Pak jsem ještě našla, že měří 5,4 stop, ale netuším, kolik je stopa cenťáků. Jinak je Frankie takovej střelenej magor. Na pódiu skáče, metá neidentifikovatelné akrobatické kreace, kope do všeho možnýho (včetně Gerardových koulí) a skáče Bobovi do bubnů. Narozdíl od našeho Gerarda je na tom s pohybem o něco lépe. Je to vegetarián a prej už nehulí, ale co já vím. A má plno tetování. Nebudu vypisovat kolik a kde, ale prosím, můžete mi někdo vysvětlil, kdo by si nechal vytetovat na vnitřní stranu spodního rtu NJ (New Jersey) ??? Jinak je hrozně roztomilej. :)
Další je Mikey. Co říct? Hraje na baskytaru, je to astmatik a brácha Geeho. Podle mě jedinej trochu normální člověk z celé akupiny.
Bob je Bob. Bubeník.
Ray... Rayův vzhled bych popsala jako extrém. Velkej xicht, na kterém je obří nos a obří pusa, to vše ohraničené hustým afrem. Říká se, že v jeho afru se skrývá tajemná říše atlantýda, a že pojídá štěňátka. :D A hraje první kytaru.
Tak, teď se na ně můžete podívat:

Vysvětlení děsně důležitého článku

27. června 2008 v 15:19 moje žblepty
Takže, protože můj předchozí děsně důležitý článek nikdo nepochopil, jdu vám ho vysvětlit. Pokud jste ho ještě nečetli, udělejte to, protože to byste moje vysvětlení nemuseli pochopit a to bych pak byla vážně v háji zeleném. Takže začneme mými oblíbenými body:
1. S Housem NEKONČÍM! Pořád ho mám ráda a pořád se na něj budu koukat. Dokazuje to i to, že se mi o něm dneska zdálo. Byl to děsně divnej sen, ale byl tam. Jenomže oholenej, a to totálně i s hlavou. Vypadal příšerně, ale byl to on, poznala jsem ho a všichni ho oslovovali Housi. Už si nepamatuju, o čem byl, ale Houska v něm vypadala děsně… Ale i přes moje stupidní sny o něm pořád budu psát a budu se nad ním stupidně rozplývat. JASNÉ?
2. MRC jsou děsní vypatlanci. Zřejmě se dozvěděli, že je začínám mít ráda a řekli si: Ó, musíme zachránit Laivine, honem, uděláme si příšernou image! Takže Gerard vypadá jako vypatlanej amík, který neumí nic jiného než se fotit a žvýkat žvejku a můj roztomilej Frankoušek se zase přeorientoval na styl "smrdutý prastrýček". To je na dvě věci…
3. Možná si někteří z vás myslí, že jsou emo. Oni tvrdí že nejsou a jejich fanoušci, když zrovna nejsou emaři, taky říkají, že nejsou. A i kdyby emo byli, já emo nikdy nebudu. A to protože jsem veselej výmaz, kterému nepřijde sebepoškozování zajímavé, ale padlé na hlavu. Taky ta patka je sice pěkná, ale hovno přes ní vidí, a budou šilhat. A kdybyste mě někdy poznali na ulici s pruhovanou mikinou, tak to není proto, že jsem emo, ale proto, že je hrozně hezká. Fakt. A ten debil Frank má úplně stejnou, opice jedna.
4. Už nevím, co jsem chtěla dát do čtvrtého bodu, ale pro jistotu ještě zopakuji, že MÁM HOUSÍKA MOC MOC RÁDA A ŽE S NÍM NEKONČÍM!
5. Jo, a kromě Jany ještě miluju Seemku a Máňu. Protože mě mají rádi proto, že jsem takovej střelenej výmaz, a ne proto, že blázním po úžasně modrookém doktůrkovi. I když je možné, že ti ostatní, co tak nešikovně začali používat minulý čas (Měla jsem to tu ráda, Psala si výborné House povídky, Každopádně jsi (bylas) moje nejoblíbenější SB) to nemysleli tak, jak jsem to pochopila. Doufám, že se na mě nevykašlíčkujete, když se tu jednou za týden (max. 2x, 3x, možná 4x… já nevím) objeví něco jiného než bůžek…
6. A Seemka si myslí, že jsem vtipná! Haleluja! A já si vždycky myslela, že jsem jen trapná…
Ježiš, to je nějak moc bodů…abyste to vůbec chtěli číst, že… no, mějte se krásně, ještě něco přidám, ale jelikož začínaní prázdniny, tak tu skoro vůbec nebudu.
A nakonec můj oblíbený prostředek vyjadřování svojí demence - báseň.
MCR, toť divná zkratka,
zní to jako kravina,
moje máma, jménem Radka,
nadávat už začíná.
.
Co tu křičí? Ptá se náhle.
Z rádia se píseň táhne.
Na povrch se pravda dere,
však Laivi na House se nevysere.
.
Mějte naši Laivi rádi.
Buďte zase kamarádi.
I když je to debílek,
zahrabte se do postýlek
a sněte dál si, o čem chcete,
však z ní blázna nevykopete.
.
Vždyť může míti bůžky dva,
a dokavaď nebudou cla
za dívání se na Housíka,
ať nikdo nikdy nenaříká,
že Laivi už ho nemá ráda.
Jinak vám pěkně zanadává!

Děsně důležitej článek

26. června 2008 v 20:41 moje žblepty
Takže, tohle je děsně důležitej článek. Protože se ze mě začal pomalu stávat vypatlanej fanda. House totiž má takové inteligentní fanoušky, kdežto MCR… samé: "Jééé!", "Jůůů!", a "Ten je šukézní!" komentáře. Prostě o ničem. A protože se mi tahle proměna vůůůbec (ha, vypatlaný výraz) nelíbí, rozhodla jsem se, že budu co nejmíň vypatlaná. Přeměna byla (alespoň doufám) zastavena.
Jenomže mám takový malý psychický problémek. Mě se MCR opravdu líbí. A přijde mi to hrozně nefér vůči Houseovi, že už nebude jedinej můj bůžek. Měla jsem sama se sebou takovej rozhovor (ty mívám poslední dobou hodně často) a řekla jsem si, že se budu zajímat o to, co se mi líbí. Že v sobě nebudu potlačovat sympatie k bisexuálním výmazům kvůli nějakému starci.
Takže jsem je začala naplno poslouchat, obdivovat, kreslit a psát o nich. Ano, píšu povídky, a ano, nejsou o našem milovaném Bůžkovi. Jsou o něčem mnohem horším. A ne, nebudu je zveřejňovat. A to hned z několika důvodů:
1. Nechci, aby Lyta umřela.
2. Kdyby sem zavítalo nějaké nevinné dítko, bylo by morálně poškozeno.
3. Vy byste zřejmě nějak poškodili mě.
4. Nechci se ztrapňovat a dávat najevo, jaká jsem perverzní.
5. Tuhle adresu znají moji rodiče, a kdyby si to přečetli… uhhh…
Takže mě nezabíjejte. Já bych strašně ráda psala o Houseovi, jenomže když myslím na něco jiného, tak mě samozřejmě nic nenapadne. Snad to přejde, až začnou dávat nové díly. To se zase budu každý den těšit na pondělí, budu si přehrávat v hlavě jeho xichtíky a budu zvesela přidávat povídky. Snad.
A teď přicházím s nejdůležitějším odstavcem tohoto důležitého článku. A to je - skousnete, když sem občas o nich něco dám? Hej… Proč se vás vůbec ptám. Vždyť tenhle blog byl na světě dřív, než jsem měla ráda Housíka. Zažil éru Johnnyho Deppa, éru Sawiera z Lost, atd… Jenomže problém je v tom, že za žádných těchto ér jsem nezískala tolik internetových kamarádů jako při éře House. A já mám hrozný strach, že bych o vás mohla přijít. A to opravdu nechci. Je mi jedno, o čem píšete, nebo jestli vůbec něco píšete. Hlavní je, že sem chodíte, že můžu mít radost z vašich komentů. Takže od vás všech chci, aby jste se k tomuto článku nějak vyjádřili. Ať už jste moje sbéčko, neznámí kolemjdoucí, nebo moje babička, napište. Prosím, napište, co si o tom myslíte, co si o mně myslíte a poraďte mi.

Frank Iero

26. června 2008 v 20:39 Moje obrázky
We all gonna die... but my scanner earlier than others.

House je vítěz!

26. června 2008 v 18:28
Hip Hip Hurá! Určitě jste všichni sledovali souboj seriálů. A hádejte, kdo vyhrál? No přece nikdo jiný, než náš bůžčí House! Volejme sláva, a tři dny se radujme!
A 30.6. začnou každý všední den před televizními novinami opakovat Housíka. :) Tak se koukejte a mějte se rádi. :)

Koncert Billy Talent a palička

24. června 2008 v 20:33 moje úspěchy
Včera jsem byla se svojí nej nej nej kámoškou Janou na koncertě Billy Talent. Byl to nářez… Byli jsme tam o hodinu a půl dřív, ale zase jsme byly dost vepředu. Koncert měl začínat v půl osmé, samozřejmě začínal v osm, ale to jsem ještě skousla. Jako předskupina vystupovali Anti Flag. Byli fakt dobří. J Poznala jsem, co znaméná pravidlo: Přežije nejsilnější. Občas byla trochu potíž udržet se na nohou. Všichni jsme tam byli na sebe nalepení, ze všech tekly proudy potu, všechno se to tam mísilo, byl tam vydýchaný vzduch, ale skupiny byli super a to je nejdůležitější. Po anti flag hodil někdo paličky… Myslím, že jeden celkem hezkej kytarista… Mlátil tam do bubnů asi u dvou písniček. No, na tom nesejde. Protože já tu paličku chytila! Jééé…. Pořád si jí všude nosím s sebou. Někdy vám jí vyfotím. Je dost roztřískaná, ale stejně dokonalá. No, pak tam přišli Billíci. Ti byli lepší. :D Skákala jsem tam jak šílenec, mávala rukama a řvala… nebudu vypisovat podrobnosti, ale když jsem jela domů, tak jsem skoro nic neslyšela a byla jsem úplně mrtvá. A celá šťastná. Huj…
Musí tu někdy vystupovat MCR, to by bylo ještě lepší… A musím chytit další paličku, mám jen jednu, s tou se nedá bubnit. Nééé, já budu happy za tu jednu… Hele, kdo na světě má takovou paličku? Dost málo lidí. J

House - The sharpest lives

24. června 2008 v 20:09 Videjka
Ha! Ha! Hůů!
Tak tohle je drsný!
Moje nej nej nej kámoška nalezla dokonalý kompromis. House video s mojí nejoblíbenější písničou od MCR. Teda, teď už the sharpest lives pomalu dohání house of wolves, ale to vůbec nevadí. Podle mě se to k sobě vůbec nehodí, ale prostě jsem to sem musela dát.
Jé!

Co mě cvrnklo do ucha

22. června 2008 v 23:45 moje žblepty
Trampolína
Co nejlepšího jste kdy k něčemu dostali? Já v tom mám jasno. Jednoznačně nejlepší je trampolína. Dostala jsem jí před dvěma lety k narozeninám. A ještě mě neomrzela. Skáču na ní skoro každý den, je to takové moje útočiště. Učím se na ní, povídám si tam s kamarády, nebo si tam prostě v noci lehnu a pozoruji hvězdy. Poslední dobou jsem si hodně oblíbila skákání v noci s empéčkem. Dám si tam nějakou vypalovačku, pořádný nářez a skáču jako pominutá. Dělám to v noci, protože je nádherná atmosféra a navíc je celkem zima, takže nepadám horkem. Kdyby mě u toho někdo viděl, asi by umřel smíchy. Nejlepší je padat do rytmu...Když tu písničku znám, a vím, kdy přijde nějaký velký úder do bubnů, nebo začne refrén, tak se prostě odrazím a dopadnu na nějakou část těla přesně v ten okamžik... to je úplně super. Pak se mrtvá svalím a koukám do nebe... Nechápu, jak jsem bez ní mohla těch 13 nebo kolik let žít... I LOVE MY TRAMPOLINE!
Strach
Když mi bylo asi osm, šla jsem na záchod. A uprostřed močení (ano lidi, dokonce i já močím) jsem si všimla, že blízko mé nohy je veliký pavouk. Okamžitě jsem ještě s kalhotami dole a neuvěřitelným jekotem vyběhla ze záchodu na chodbu a tam řvala. Máma se hrozně vylekala, že se mi něco stalo. Když zjistila, že takhle vyvádím kvůli pavoukovi... No, pavouček nakonec zůstal pod ochranou rukou mého bratříčka, který je má moc rád a hraje si s nimi. Jenomže já od té doby, vždycky když jdu na záchod, kontroluju to místo, jestli tam nic není. Je to paranoia? Nevím, prostě to dělám. Chce se mi, sednu si a podívám se na to známé místo. Už to dělám automaticky. Kvůli jednomu stupidnímu pavoučkovi. :)

Veverka

22. června 2008 v 21:25 Moje fotografie
Tak tady máte veverku. Není to žádné umělecké dílo, jenom se mi líbí, že jsem jí chytla tak z blízka a že není ani moc mázlá. Je to jak jinak než anglická veverka. :)

Kytka

20. června 2008 v 1:28 Moje fotografie
Asi je to kytka, ale v reálu mi to teda připomínalo houbu. Nevím co to je, každopádně se mi to líbí.

Já a slashe

19. června 2008 v 18:58 moje žblepty
Takže... Kdysi dávno jsem řekla něco o tom, že nikdy nebudu psát slashe. Tento výrok se ovšem vztahoval jenom na Houseovské slashe, protože... Já nevím proč, prostě s Housem mi to příjde nechutný. Ale jinak mám slashe moc ráda. A čtu je. A často. ;)
Nevím, jestli znáte skupinu My Chemical Romance. Doufám, že jo. Moje kámoška je do nich zcvoklá, a nějak mi je vnutila. Takže se mi už taky líbí. Dva členové této skupiny obzvlášť. Není to nikdo jiný než Gerard Way a Frank Iero. A důvody?
A) Mám ráda homosexuální jedince
B) Na koncertech se chovají homosexuálně (francouzáky, ošahávají se atd.)
C) Jsou to děsná paka
D) A občas jsou i hezcí
E) slashe o nich jsou naprosto super. :D
Tákže, co z toho vyplívá? Pokud znáte nějakého teplouše, a není to náš učitel němčiny, okamžitě mě s ním seznamte. A taky, že jsem dneska napsala začáteční kapitolu slashové povídky o těhle dvou. A nevím, jestli ji zveřejnit. Nechci vám bortit iluze, ale já byla, jsem a budu perverzní člověk a to se nezmění. Jenom bych chtěla vědět, jestli by vás to náhodou nepobuřovalo, nebo tak něco. A Jana (tramtarará) bude naštvaná, protože ona o nich píše slashe už pěkně dlouho a já se po ní "opičím". Jenomže mě se to děsně líbí. No, konec vykecávání.
Prosím, písněte do komentů, jestli tyhle maníky znáte, jestli se vám líbí jejich hudba, jestli se vám líbí slashe (Seemko, ty odpovídat nemusíš, u tebe to vím) a jestli je mám zveřejnit. Nebojte, nebude to jenom jedna velká úchylárna, bude to jedna velká úchylárna s dějem a dialogy skládající se z více slov než ach...
Ale stejně to nepochopíte, pokud je neznáte, takže asi nic. :/

Nevěř, nemiluj, nedoufej - nezklameš se. (úvaha)

18. června 2008 v 22:56 Jednorázovky
Tak tady je moje slohovka. Teda, mě se to moc nelíbí, navíc mě naštvalo, jak je to na počítači tak kraťoučký. Ve slohovce mám popsanou víc než jednu a půl stránky. Taky těch odstavců je tu nějak moc... No, napsané to vypadá lépe, ale obsah je totožný. Měli jsme psát úvahu. Téma je:
Nevěř, nemiluj, nedoufej - nezklameš se.
------------------------------------------------------------------------------------------
Nevěř, nemiluj, nedoufej. Nezklameš se. Ale přiznej si, co by to bylo za život? Jde vůbec žít, aniž bys miloval? A co víra. Důvěřovat někomu jinému je taky důležité. Mít pocit, že je tu osoba, o kterou se můžeš opřít. Stačí jediný takový člověk a život je hned veselejší. A ještě na něco se tě zeptám. Neříká se, že naděje umírá poslední? Vždycky máme naději, můžeme doufat. Tak mi prozraď, jak by se takhle mohlo žít.
Nemusíš tomu, co tu píšu, věřit. Nebude to pro tebe rána, až zjistíš, že je všechno jinak. Ale co když to tak je? Co když se vážně nedá bez těchto věcí existovat? Můžeme jen doufat.
Vlastně nemůžeme. To bychom se mohli zklamat. Tak vidíš, jediné, co nám na tom světě zbude, je láska. Ale láska bolí a bolet vždycky bude. Polož si otázku, jestli ti ta bolest za to stojí. Já myslím, že ano.
Pokud by ses řídil tímto pravidlem, byl bys moc smutný. Celý svůj život bys promarnil jenom kvůli strachu, že se jednou můžeš spálit. A já ti říkám: Věř, miluj a doufej. Prožívej naplno každý okamžik a nenech se zastrašit možností, že to nevyjde.
Já sama jsem neuvěřitelně důvěřivý člověk. Jednou na to doplatím. Najde se někdo, kdo téhle mé "slabosti" využije a možná mi i ublíží. Než se tak stane, budu usínat s přesvědčením, že svému okolí můžu věřit. Taky miluji. Miluji rodinu, své přátele a taky mám ráda sebe. Zatím se mi žádná jiná láska nenaskytla, ale až se ukáže, nebudu váhat a budu milovat. Ty bys měl taky.
Občas je naděje to jediné, co nám zbývá. Co nás přinutí vstát a jít dál. Když vše ostatní selže, vždycky se soustředíme na naši naději. Já jen doufám, že budeš doufat.
Snad sis vzal moje slova k srdci. Třeba si uvědomíš, že nevěřit, nemilovat a nedoufat nejde a že by ses o to ani neměl pokoušet. Přeju ti hodně štěstí a pevně věřím, že to tak je. Nebo ne?

House pixelka

18. června 2008 v 20:11 House - Obrázky
Kuk na tohle! -
No to je absolutně boží! Hihi... Možná si taky vyrobím nějaké House pixelky a animačky...

Kytička

18. června 2008 v 19:41 Moje fotografie
Tak tady je jedno makro. Netuším, jak se ta rostlinka jmenuje, ale fotila jsem to v Anglii.

Slohovka

18. června 2008 v 19:13 moje žblepty
Dneska jsme se dozvěděli výsledky ze slohovky. Já dostala 1-, protože se mi tam vyskytlo pár chyb v podobě chybějící a přebývající čárky a za dvojtečkou jsem neměla velké písmeno. Ale po slohové stránce to bylo prý dobrý. :) Četla jsem to celé před třídou a když jsem to celá vyklepaná dočetla, tak mi spolužáci zatleskali. :D Jééé...
Jen mě mrzí, že si to učitelka vybrala zpět, protože vám to tu sem nemůžu dát. No nic, co se dá dělat...
Počkat... právě jsem nalezla papíry, kde jsem to psala nanečisto. Doufám, že to z toho dokážu přepsat... Tak já jí sem možná dám, abyste věděli, za co mi lidé tleskali. :D

Anglie - fotky

17. června 2008 v 18:44 Moje fotografie
Někteří lidé mě prosili, abych zveřejnila fotky z mého školního "výletu" do Anglie. Rozhodla jsem se, že jim vyhovím. Tady jsou. :)
Pokud chcete vědět, čeho jsou to fotky, najeďte na ně a ono se vám to zjeví. :)
Omlouvám se za kvalitu, musela jsem to hodně zmenšit, někdy zase bylo blbé svétlo a občas jsem to nefotila vlastníma rukama.
Enjoy it! (Pro fotky klikněte na celý článek)

Kafe

17. června 2008 v 15:19 Strasti doktora House
Pár plků, které moc nedávají smysl. Původně to mělo být vtipný. Je to jen zoufalý pokus něco stvořit, poslední dobou mám z mého vymytého mozku komplexy.
----------------------------------------------------
"Kafe, a hned!" Zahřmělo se po příchodu doktora House.
"Dobré ráno," zahučel Foreman zpoza novin.
"Už to bude!" vypískl Chase a nadzvukovou rychlostí se přemístil ke kávovaru.
House zasténal. "Já nechci kakao, chci pořádný kafe napěchovaný kofeinem. A to Chase neumí. Foremane?"
"Udělejte si ho sám."
Cameron se zamračila. "Co jste v noci vyváděl?"
"Nemám zdání. To kafe!" Připomněl House Foremanovi.
"Udělejte si ho sám!"
"Já bych vás klidně udělala!" vykřikla Cameron. Ostatní se na ní překvapeně otočili. "Teda, že bych vám ho udělala. To kafe."
"Ani jedno, ani druhý. FOREMANE!" ozvalo se další hřmění.
"Já nejsem váš otrok!"
"Jste černý. A navíc můj zaměstnanec. Kde že jste říkal, že je to kafe?"
Eric zaskřípal zuby a neochotně vstal. Cestou k polici přemýšlel, jak mu do hrnku nenápadně nasypat projímadlo. Z jeho přemítání ho však něco brzy vytrhlo.
"Udělejte mi někdo kafe!" rozlehl se po místnosti zoufalý hlas. Wilson se držel za hlavu, a šilhavá očka měl pevně zavřená. Všichni v místnosti zvedli obočí. "Co jsi v noci vyváděl?" zeptal se pobaveně House.
"Co jsme MY včera v noci vyváděli." Opravil ho.
"Cože?!"
Trapné ticho přerušila skoro neslyšná rána, když se Cameron v mdlobách sesula k zemi. Toho si ale nikdo nevšiml.
Greg se zatvářil zděšeně. "Není ten podivný, červený flek na mém krku to, co si myslím?"
Šilhavá očka se otevřela a spočinula na něm. Foreman mezitím přisypával do šálků už druhé balení projímadla a Chase se pokoušel velmi originálním způsobem oživit Cameron. House bez jakéhokoliv slova vytrhl Foremanovi hrnek s kávou a naráz ho vypil…
A od té doby, milá dítka, už koberec v kanceláři našeho hrdiny nikdy neměl jen nudně šedivou barvu.

Finále souboje seriálů

16. června 2008 v 23:31 moje žblepty
Pozdě, ale přece. Finále souboje seriálů je už nějakou dobu v provozu, takže doufám, že jste už všichni hlasovali pro bůžka. Pokud ne, tak to honem rychle udělejte, nebo si vás bůžek najde.
Vaše šance na přežití koní středu 25.6., kdy ve 20:00 prohlásí House vátězem. A jestli ne... Tak uvidíte!
:)

Ó...že by...zase nový design?

16. června 2008 v 20:20 moje žblepty
No, tak chudinka želvinka vydržela jen jeden jediný den. Pak zalezla do krunýře a na své místo nechala nastoupit - nikoho jiného než našeho bůžka. Budu mu říkat bůžek. A neříkejte, že správně je božík, je to bůžek. :)
Takže, náš černobílý bůžek tu na vás bude shlížet ze záhlaví. Že je to naprosto super duper boží bůžek?
A trochu jsem inovovala menu. Teda jen vizuálně, jinak se vůbec nezměnilo.
A náš přiteplený němčinář, co se sexuálně orientuje na šneky (když už ne na kluky), si dneska nalakoval prsty na nohou na stříbrno a vzal si sandály. K té jeho sexy růžové košilce se to fakt hodí. :D A to jako fakt, nekecám. Ale to sem nepatří. :)

Vybírání mobilu

15. června 2008 v 18:59 moje žblepty
Já se na to taky můžu vy víte co. Myslíte si, že vybírání si mobilu k narozeninám je příjemná věc? Není! Vždycky si najdu nějaký pěkný, šikovný mobil a ejhle - má něco podělanýho. Takže nejdřív se mi zalíbila Nokia 6500 classic. Jenomže nemá slot pro paměťové karty a navíc má nekvalitní zadní kryt, který nedrží. Což je pro mě problém, nechci, aby se mi rozpadával v ruce. Tak jsem si našla další pěkný mobil. Sony Ericsson S500i. Jenomže tomu skoro vždycky prasknou tlačítka. Nevadí, je tu přece velmi podobný a pěkný soňáček w580i. Jenomže tomu taky praskají tlačítka. To si to tam neumí pořádně vyrobit, sakra? Ať se nejdřív naučí vyrábět klávesnice, a až pak něco prodávat! Nakonec jsem si našla další mobil, co se mi zamlouval. Sony Ericsson T650i. V recenzi si ho vychvalovali, jaký je super, už jsem upadala v naivní naději, že bude téměř dokonalý - jenomže to má zase háček. Velmi snadno mačkající se tlačítko na web, které určitě někdy omylem zmáčknete v kapse. Už vidím, jak mi nevědomky mizí hafec kreditu...
Proč to nemůže být jednoduché jako před čtyřmi lety, když jsem si vybírala mojí Nokii 6230i? To jsem jukla na net, a tam si našla v té době nejlepší mobil, který nemá téměř žádné závady. Ještě se mi ani jednou nerozbil (a to si vyzkoušel už několikrát volný pád z velké výšky na beton) a nic se mu, krom občasného škrábance, nestalo. Jenomže už je přeci jen dost starý a já mám nové požadavky, které mi dostatečně nevyplní. Chjo.
Pardon za nezáživný článek naprosto o ničem, ale už mě to vážně žere. Já si prostě koupím to T650i a neaktivuju si wap. Stejně z mobilu neinternetuji. Hotovo.